Biskup káže o vodě života a zkouší děti, které sedí v první lavici: „Tak kdopak ví, odkud se bere ta voda života? Pepíček? No, tak povídej."

„Sím, z Pána Ježíše, nebeský pumpy."

Kazatel probírá s postarší členkou sboru jejího příbuzného, který se po dlouhých letech prostopášného života konečně obrátil a chystal se vstoupit do sboru.

„A opravdu to Bůh bratranci odpustí, všechny ty hříchy?"

„Určitě, sestro," ujišťuje ji kazatel, „jen si vzpomeňte: Čím větší hříšník, tím větší z něho bývá světec."

Žena o tom chvilku přemýšlí a posléze si vzdychne: „Ach, pane kazateli, to kdybych věděla před padesáti lety!"

Farář byl pozván v neděli na oběd do venkovské rodiny. Po obědě popíjel na zahradě kávu se svými hostiteli, když náhle odněkud přiběhly jejich děti a chlapec vítězoslavně nesl za ocas mrtvou myš.

„Hele, co máme! Neboj, mami, je mrtvá!"

„Jó," volala jeho sestřička, zatímco rodiče by se nejraději hanbou propadli.

„Nejdřív jsme ji praštili klackem, potom kamenem a nakonec jsme vzali hrábě a mlátili do ní, až...," najednou si všimla, že u stolu sedí pan farář, a honem přešla do vážného uctivého tónu, „...si ji Pán povolal k sobě."