Jmenuji se Timmy a nemám rád, když mi někdo říká Tim.

Já teda nevim. Mám dojem, že sem v poslední době nějak moc negativní. Já to teda nedělám schválně. A taky neřikám, že se nedějou pozitivní věci. To zas jo. Každej den je něco super. Ale tak ňák všeobecně asi ňák moc často narážim na tvrdohlavý lidi. Ne že bych měl něco proti tvrdohlavosti, pokud to má člověka uchránit před rozbitím hlavy. To ne! I když někdy je takový rozbití hlavy docela poučný nejen pro ty, kdo se na to dívaj. Ale stejně mi příde, že maj všichni lidi, co je v poslední době potkávám, svoji pravdu a že sice naslibujou hory doly, co všechno pro člověka neudělaj, ale pak se stejně rozhodnou jen s ohledem na sebe nebo rozhodně ne s ohledem na toho druhýho člověka, a když něco dělaj, tak to rozhodně udělaj podle svýho, i když se třeba předtim půl dne vyptávaj, jak by se to líbilo zrovna mě. A taky potkávám spoustu lidí, kterejm něco poradim, oni sou celý nadšený, že sem jim dobře poradil, a už se těšej, jak to podle mé dobře míněné rady udělaj, ale nakonec stejně skončej u toho, jak si to původně vymysleli sami. Tak já nevim, proč se snažim. A taky nevim, proč se tim všim pořád trápim. Že já si nedám pokoj a na celý to lidský pokolení se aspoň někdy aspoň na chvilku nevykašlu. Ale když já tu tak sedím na Letný a koukám se na lidi kolem sebe, mně to nedá, já je prostě musim mít rád a musí mi na nich záležet. Ale řeknu vám, někdy je to hodně náročný.