Domů > Zprávy > Těšíme se zase za rok

Těšíme se zase za rok

Začnu trochu jinak. V Plzni máme dobré vztahy mezi jednotlivými denominacemi a celá akce probíhala vlastně společně. Nad její organizací převzalo patronát biskupství. Byly vytištěny „Poutnické pasy“, v nichž byly zobrazeny a stručně popsány všechny kostely, které se v Plzni a nejbližším okolí tuto noc poutníkům otevřely. Ti si tyto pasy nosili s sebou a v každém kostele dostali razítko. Byla to vlastně taková hra, která začínala v 6 večer a končila o půlnoci. Kdo nasbírá razítek nejvíc?

U nás v kapli jsme se sešli o půl páté a začaly přípravy – přestěhovat nábytek, nainstalovat nástěnky s fotografiemi, připravit pohoštění v kavárně. Výstavka paličkovaných krajek (kurz probíhá v naší kavárně) už byla připravena den předem. A také ještě honem přezkoušet program tanečního souboru Paprsek, který tentokrát zastupovaly ty nejmenší „baletky“ od tří do šesti let. O co méně byly tanečky technicky dokonalé, o to byly roztomilejší. No a v šest to propuklo. Uvítání hostů, kterých byl v tu chvíli plný sál, a pak už zmíněný Paprsek. Po něm zazpíval dětský pěvecký sbor Lahoda. Mezitím už byla v kavárně prezentace protidrogového střediska a komunity Vršíček (kde se závislí snaží ze svých problémů dostat). Pak byla chvíli přestávka a od devíti měl v kavárně recitál Míla Čech se svou kytarou. My, kteří jsme byli „ve službě“, jsme pilně razítkovali Poutnické pasy, počítali účastníky (těch bylo nakonec kolem 65) a byli k dispozici návštěvníkům.

Po vyčerpání programu kaplí tiše zněly reprodukované chvály a teprve teď byl čas s návštěvníky hovořit. Měli jsme připravené povídání o historii kaple o jejím architektonickém slohu, o tom jak nám patřila a pak zase nepatřila, protože v ní byla katedra marxismu-leninismu a v modlitebně byla posluchárna. Na nástěnkách byly připravené fotografie – od roku 1927, kdy byla dostavěna, přes rok 1945, kdy se v kapli konaly svatby mezi americkými vojáky a plzeňskými děvčaty, až do dneška. Měli jsme možnost lidem říkat o tom, co nám v této kapli Bůh dává a co s ním prožíváme. Návštěvníci si mohli celý objekt projít od technického zázemí, přes prostor pro děti a mládež, kavárnu – prostě od sklepa po půdu. Ptali se, byli zvědaví a s některými jsme měli velmi zajímavé rozhovory. Věříme, že se přijdou podívat i některou neděli na bohoslužby.

Když jsme po půlnoci ještě honem dávali věci na svá místa tak, abychom se v neděli mohli sejít, byli jsme všichni unavení, ale těšili jsme se už na to, že zase za rok…

Eva Kličková, Plzeň – Maranatha