Domů > Pro ženy > Svatou krásou zdobené ženy, ...

Svatou krásou zdobené ženy, ...

...už se mi po vás stýská. Není divu, vzpomínám si totiž, že jsem vám naposled psala po loňských prázdninách. A přestože spousta rozbřesků a západů slunce už i prázdniny letošní učinila minulostí, písmenkovou cestou za vámi přicházím s letní vůní prázdninové vzpomínky.

Nebe je bez mráčku a slunce nešetří zlatem, aby rozzářilo všechny barvy slovenských kopců a hor. S manželem vyrážíme brzy ráno, abychom za 10 hodin přešli Tatry ze severu na jih a zdolali 1 500 výškových metrů. Vystoupíme z autobusu, jdeme podél řeky a oba jsme napjatí těšením na nové, dosud nepoznané obrazy. Trochu se obávám té dálky a výšek, vím, že mě to bude stát hodně sil a bude třeba zatnout zuby, stoupat a stoupat, metr po metru, dokud se nepostavím na vrchol, ale nenechám se odradit, protože prostě nahoru chci!

A tak stoupám, vydávám energii, srdce mi tluče jako zblázněné, nestíhám dýchat, občas se zastavím, otočím a pozoruji to, co už je za mnou, a tedy pode mnou. Snažíme se fotit, ale je to milion různých úhlů a každý pohled jiný, foťák neumí zachytit tu atmosféru. Vzduch voní, jemný vánek hladí unavená těla, vodní prameny a pramínky brnkají o kameny a vyhrávají horské etudy, lákají k napití. Dáme si pauzu, a zatímco dobíjíme baterky, snažím se co nejvíc si to místo zapamatovat. Zvedneme se, šplháme dál a jen o pár desítek metrů výš se promítá naprosto jiná skalnatá pohádka a já se zase snažím si to místo zapamatovat. A tak je v mé mysli uschována vzpomínka na krásu tamních hor. Ale vzpomínky blednou, mlží se, obrazy nejsou už tak ostré. Není to jako být přímo tam a dýchat vzduch vlhčený horskou bystřinou.

Už tam vysoko v horách v tom uchvácení uměním Stvořitele mi přišlo na mysl jisté srovnání. Tak jako prchají vzpomínky i na sebenádhernější zážitky, může nám vyprchat i známost Boží přítomnosti. Setkávat se s Bohem potřebujeme zas a znova, teď i potom, aby nám jeho obraz zůstával ostrý a my zůstávali stále uchváceni nádherou Božího srdce a z jeho milosti čerpali sílu na zdolávání všech těch kopců a hor povinností a úkolů, které nám denně chystá rodina, škola, zaměstnavatel či Hospodin sám. Nespokojme se se vzpomínkou na Boží blízkost. Za setkáním s Hospodinem nemusíme stoupat hodiny do kopce, stačí jen odhlédnout od hor starostí a srdcem se mu podívat do očí.

Přeji vám nezapomenutelná setkání!!!

S láskou,
dana m