Letos mě znovu potěšilo, jak umějí naši přátelé z USA spolupracovat. Ten tým, který přijel do Brna, se skládal ze čtyř různých sborů. Členové týmu se předtím neznali, potkali se až v Praze na letišti. Týdenní program, který doma připravili prostřednictvím e-mailů a skypu, probíhal hladce. Každý věděl, kterou část programu má na starosti, nepletl se do práce jiného člena týmu, pokud nebyl požádán, a všichni poslouchali vedoucího. Také my místní jsme se mohli snadno přidat a přispět k celkovému dílu. – Jana Křížová.

Všechno na biblické škole bylo kladné. Radost vyučujících i dětí a dorostu ze vzájemného poznávání, z předávání a získávání znalostí, ze slova Božího, z prohlubujících se znalostí angličtiny. Někdy se ale zažije i něco, co není zrovna chvályhodné. Biblické školy se účastnili malí i náctiletí, děti z věřících i nevěřících rodin. Jeden den začalo velmi pršet a nemohli jsme být venku. Museli jsme přesunout několik skupin pro anglickou konverzaci do jedné místnosti, přičemž ve vedlejší místnosti byl program pro malé děti. Hodně nás to rušilo.

Znáte to, mládež v tom věku je plná emocí, někdo se něčemu začal smát, ostatní se přidali. Jeden hoch, který byl požádán, aby četl důrazně a nahlas o ukřižování a vzkříšení Krista, začal dělat opičky. Ostatní se přidali. Zastavila jsem toho mladíka, který četl, s tím, že nedovolím, aby se smáli při četbě o ukřižování Krista. Oba vyučující Američané dorostu dosti důrazně vysvětlili, že přijeli z velké dálky hlavně proto, aby šířili Boží slovo. Kdyby věděli, že Boží slovo někdo nebere vážně, cestu by si rozmysleli. Řekli, že doufají, že nejeli nadarmo. Pak se všichni uklidnili a mohli jsme dobře pokračovat. Američtí přátelé odjížděli s pocity velmi dobře vykonané práce. A účastníci biblické školy rádi počítají s tím, že biblická škola bude i příští rok.

Marie Káňová