Domů > Rozhovory > Sbor zakládáme na silných přátelských vztazích

Sbor zakládáme na silných přátelských vztazích

Americká kazatelka Michelle McKinnon-Young navštívila Českou republiku poprvé v roce 2008 a prý si ji okamžitě zamilovala. O dva roky později se sem přestěhovala a spolu se svým manželem Garym Youngem v Praze založila anglicky mluvící metodistický sbor. Co pro ni bylo nejtěžší a čeho už dosáhla?

Proč jste se rozhodla pro misijní činnost v Česku?
Vždycky jsem chtěla dělat misijní práci. V roce 2008 jsem přijela z České republiky domů a začala jsem se modlit: „Bože, pokud mě chceš poslat někam na misii, kamkoliv na světě, půjdu.“ A dva roky na to za mnou přišel můj superintendent, jestli bych v Česku nechtěla založit anglicky mluvící sbor. Jejich potřeba a moje touha do sebe dokonale zapadaly. Cítili jsme, že to vede Duch svatý.


Čí potřeba to byla? Kdo s tím nápadem přišel?
Když se Petr Procházka v roce 2010 stal superintendentem, měl pocit, že tu chybí anglicky mluvící metodistický sbor. Anglicky mluvících sborů je v Praze hodně – mají ho anglikáni, baptisté, různé charismatické církve. Ale metodisté nic takového nenabízeli. Postupně se tak začal rodit tento plán. Nyní máme mnoho aktivit, které ani v původním plánu nebyly. Bůh nám otevírá dveře.

Jaké jsou to aktivity? Bylo těžké s nimi začít?
Přijeli jsme v červnu 2011 a v říjnu jsme začali s biblickými hodinami. Biskup nám řekl, že nejde o to založit sbor co nejdřív, ale že je lepší ho tvořit pomalu a založit ho na silných přátelských vztazích. A toho jsme se drželi. V létě 2012 jsme uspořádali English camp a v říjnu jsme začali s pravidelnými nedělními bohoslužbami. Na English campu jsme se také seznámili s matkami s dětmi, které nás požádaly, abychom pro ně vytvořili mateřské centrum. S touto službou jsme začali v listopadu v nově zrekonstruované kavárně ve Vršovicích. Také studenti z vršovického semináře přišli a ptali se nás, zda by si s námi mohli procvičovat angličtinu. Scházíme se s nimi jednou týdně, povídáme si, jíme a díváme se na filmy. Také učíme angličtinu.

Budete letní English camp pořádat i letos?
Ano, a chceme mu dát nový rozměr. Bude to English camp a zároveň letní biblická škola pro děti. Probíhat bude od 22. července do 2. srpna a přijedou dva týmy z USA, které nám pomůžou s organizací. Zatímco děti budou mít svůj program, s dospělými budeme mluvit o víře, Bibli nebo třeba o politice. Snažíme se především budovat vztahy. Mám ráda každou aktivitu, která mi umožní povídat si s lidmi.

Co pro vás bylo během těch dvou let nejtěžší?
Největší výzvou byl samotný přesun do cizí země a získávání všech povolení. Když jsme sem přišli, nebyly všechny papíry ještě připravené, vypadalo to dokonce, že tu nebudeme moct zůstat. Komplikovaná byla také komunikace se sbory v USA. Lidé tam museli pochopit, že bez jejich pomoci to nezvládneme. Naše práce by bez jejich finanční pomoci, modliteb a misijních týmů, které sem posílají, nemohla být úspěšná. S Garym jsme strávili hodně času komunikací s nimi – po e-mailech, po Skypu i osobními návštěvami. Právě teď se chystáme domů, kde budeme navštěvovat jednotlivé sbory a budeme jim ukazovat fotky a vyprávět příběhy. Jen díky tomu nás podporují.

Velkou výzvou musela být také čeština, kterou se učíte.
S češtinou mám potíže, protože jedním z mých jazyků lásky podle knihy Garyho Chapmana jsou slova ujištění. Nejlepší způsob, jak lidem ukázat Boží lásku, je mluvit s nimi. Buduji vztahy prostřednictvím osobních rozhovorů a nástrojem k tomu je jazyk. V tom jsem tady omezená. Kdybych věděla, že tady zůstaneme 10 let, chodila bych na kurzy češtiny úplně každý den. Protože si nepřeju nic jiného, než být schopna mluvit s lidmi na ulici. Pocházím z části Ameriky, kde mluví každý s každým, a proto se tady cítím osamělá. Ale zjistila jsem, že čím lépe umím česky – i když jsou to jen základy –, tím více vztahů navazuji. Lidé vidí, že se snažím. A snažím se všude, kamkoliv jdu, nehledě na to, jak špatně to zní. Chci, aby Češi věděli, že je a jejich zemi mám ráda a je pro mne výsadou tu být.

Jak dlouho tu tedy plánujete zůstat?
Na to je těžké odpovědět. Kdyby to bylo jen na mně, zůstala bych další tři roky. Ale oba máme v Americe své rodiny, které nás potřebují. Hodně to záleží na Garym a na tom, zda bude dostatek finančních prostředků. Oba superintendenti si myslí, že by bylo dobré dokončit těch pět let.

Jak bude sbor fungovat, až odjedete?
Vystřídá nás nový kazatel. Může být z Ameriky nebo třeba také z Anglie. Já a Gary se teď snažíme vybudovat základy, aby až odejdeme, mohl sbor pokračovat. Neodejdeme, dokud si nebudeme jistí, že jsme vytvořili atraktivní místo, kam lidé chtějí chodit.

Lucie Švábová