Jednou po bohoslužbě pravil chlapeček mamince: „Mami, rozhodl jsem se, že až budu velký, budu kazatel.“

„Proč ne,“ pravila jeho matka. „Ale co tak najednou?“

„No, stejně musím chodit do kostela. Tak jsem si řekl, že je mnohem větší legrace stát a hulákat, než sedět a být zticha.“

Známý evangelista se jednou nachomýtl na metodistickou Výroční konferenci. Velmi si liboval, že pro jednou nemá žádné povinnosti. O to více se ulekl, když jej odpoledne během přestávky odchytil biskup a říká mu: „Všichni jsou nadšení, že vás tu máme, bratře! Počítáme s tím, že večer budete kázat!"„Ale já nemám nic připraveno!" bránil se zděšeně evangelista.„Ale, bratře, takový zkušený kazatel, vy přece nepotřebujete dlouhé přípravy! Požádejte Ducha svatého a on vám něco vnukne!"

„Abba," řekl mnich jednomu starci, „dnes se na okno mé cely posadila moucha velká jako orel."

Stařec odtušil: „Už nejmíň milionkrát jsem ti řekl, abys nepřeháněl."

Roach, známý sběratel gastronomických rukopisů dostal jednou otázku od mladé dívky. Chtěla vědět, který je jeho nejlepší recept. Po krátké úvaze odpověděl:

Mnišské řády poslaly své zástupce do Betléma, aby vzdaly hold Božskému dítěti.
Dominikán položí k jeslím svůj dar se slovy: „Náš Pane, přináším ti zlato vědy."
Jako druhý přichází benediktýn: „Zde je kadidlo našich modliteb."
Potom se klaní františkán: „Tady je, Pane, myrha naší chudoby."
Mezitím si jezuita vezme stranou Josefa a potichu mu říká: „Až ten malý povyroste, tak ho pošlete na naše gymnázium, my už z něj něco uděláme."

Kazatelova modlitba. Kéž jsou mí farníci tak ochotní k dávání peněz jako k dávání rad a kéž je jejich srdce tak otevřené jako jejich ústa.

Biskup káže o vodě života a zkouší děti, které sedí v první lavici: „Tak kdopak ví, odkud se bere ta voda života? Pepíček? No, tak povídej."

„Sím, z Pána Ježíše, nebeský pumpy."

Ukázky z knihy František Hobizal, Humor v církvi dovolen.