Téma měsíce

Články na témata, o nich pojednávají jednotlivá čísla časopisu O kus dál.

Střípky (o jídle)

Vesničan

Během trhu se jeden vesničan zastavil na jídlo v přeplněné hospodě, kde se obvykle scházel „výkvět" města. Vesničan si našel místo u stolu, u kterého už seděli jiní strávníci. Objednal si jídlo, a když mu ho hospodský donesl, udělal kříž a nahlas se pomodlil. Ti, co s ním seděli u stolu, ho pozorovali s posměškem a jeden z nich se ho zeptal: „U vás doma to takhle děláte? U vás se fakt všichni modlí?" Vesničan, který už začal klidně jíst, mu odpověděl: „Ne, u nás se taky všichni nemodlí." Mladík se ušklíbl: „Ach ták! A kdo se nemodlí?" „No," pokračoval vesničan, „tak například moje krávy, můj osel a moje prasata."

Neživoříme zbytečně?

Chudoba kdysi dohnala jednu východoevropskou rodinu k tomu, aby zpřetrhala své kořeny a emigrovala do Ameriky. Jejich přátelé a příbuzní se s nimi naposledy sešli a přinesli jim jako dárek na rozloučenou chléb a sýr. Byli stejně chudí jako oni, a tak si nic jiného nemohli dovolit. Měli tedy dost chleba a sýra, aby s ním dopluli až do Nového světa. Cestovali v podpalubí starého zaoceánského parníku a rozhodli se raději zůstat po celou cestu v kabině, aby nerozházeli své skrovné úspory. Všechno jejich jídlo byl jen chléb se sýrem - a tak to šlo po celé týdny.

V čekárně

V čekárně

Říká se, že nejhorší ze všeho jsou trpaslíci. Já tomu ale nevěřím. Myslím, že ze všeho nejhorší je čekání bez jakýchkoli náznaků, že se něco děje, mění nebo stane. Třeba když mám přijít na kontrolu k doktorce asi v 11, přijdu ve 12, abych dlouho nečekala, a v půl třetí ještě sedím v čekárně.

Absurdní anekdota

Mám rád knihu Kazatel, a tak když jsem viděl knihu Jaroslava Elijáhu Sýkory „Pomíjivost, samá pomíjivost", která je podrobným výkladem knihy Kazatel, zakoupil jsem si ji. Pravda, ležela poměrně dlouho v knihovně, ale nedávno na ni přišla řada. A kniha mne nezklamala.

A je to tady

A je to tady

Ptáte se, co je tady? Přece advent. Co se dá očekávat od tohoto období? Osobně nevím, jestli se mám radovat, plakat nebo vztekat. Proč se vztekat? Protože mne budou masírovat všudypřítomné reklamy na nejlepší, levné, výhodné a nevím jaké vánoční nákupy. Proč plakat? Protože je mi líto těch, kteří naletí na tzv. výhodné půjčky na nákup elektronických tretek a podobných nutných zbytečností. Nemám nic proti moderním technologiím, LCD, plazmovým a nevím ještě jakým televizorům. Pouze bych poslal za mříže ty, kteří nabízejí peníze za lichvářský úrok. A ty, kteří si tyto peníze půjčují na nakupování nezbytných hloupostí, bych polil studenou vodou, aby se probrali a dobře si rozmysleli, co nutně potřebují k životu.

Advent, svátek všech adventistů

„Aj Bůh náš tento jest, očekávali jsme na něj a vysvobodil nás." (Iz 25,9)

Pokud ve vás titulek mého článku vyvolal asociaci instituce Církve adventistů sedmého dne, cítíte se asi právem zaskočeni. Copak mají adventisté na křesťanské svátky adventu nějaký zvláštní patent? Někteří z nich se přece dodnes odvolávají na to, že se Ježíš v prosinci nenarodil a Vánoce snad ani vůbec neslaví. Tak proč by advent měl být jen svátkem adventistů?

Umět se zastavit

V dnešní době se velmi často člověk ničí proto, že si už neumí udělat volný čas a zastavit se, porozhlédnout se a uvědomit si sebe sama, už si netroufá zamyslet se, protože se leká zodpovědnosti. Spěch dává dojem života. Ve skutečnosti se člověk pouze ohlušuje, utíká před sebou samým a odsuzuje se k pudovému životu. Není už zcela člověkem, ale dostává se na úroveň zvířete. Ochota zastavit se je první krok, který člověku dovolí vrátit se k sobě samému.

Hněv

Gary Chapmana, autora knihy Pět jazyků lásky a všech dalších variací na toto téma, není asi potřeba čtenářům představovat. Zajímavější bude představit si autorovu knihu, kterou v únoru letošního roku vydalo nakladatelství Návrat domů. Ta se totiž zabývá jediným tématem, a to tématem hněvu.

Krásně vymyšlené a citlivé ženy

Tentokrát i pro muže. Podzim se hlásí a pod kabáty se nám začíná vkrádat chlad, a tak jste pod ně určitě začaly vrstvit  svetříky huňačky pro zahřátí. Zima je totiž nepříjemná a ochromuje tělo i mysl. Když je nám zima, prostě tuhneme. Tedy alespoň já ano, takže už mám v pohotovosti i rukavičky :-).

Naše city a láska?

Blesky se míhají, ulice ztichla,
na pomoc přijíždí sanitka rychlá.
Ne vždy se jí zdaří dojet včas,
a lidský život zachovat.

Stránka 3 z 5« Předchozí 1 2 34 5 Další »