Kázání

Kristova církev

J 17, 13 - 26 - Mojí osobní zkušeností je, že mnozí lidé řeknou: víra ano - církev ne, ale první, nač se ptají, je, v jaké jsem církvi, a ne v koho věřím. Církev je dílem Kristovým a nelze oddělit církev od Krista a Krista od církve. Proto se církev musí podobat Kristu a mít některé z jeho charakteristických znaků. V 1 J 4,17 apoštol Jan píše: „Jaký je on, takoví jsme i my v tomto světě." Co to znamená? Čím by se měla církev vyznačovat? V 17. kapitole Janova evangelia se Ježíš za církev modlí a zmiňuje přímo šest věcí: radost (v. 13), svatost (v. 14 - 16), pravda (v. 17), misijní poslání (v. 18), jednota (v. 21 - 23) a láska (v. 26).

Kdo nechce pracovat, ať nejí

Přikazujeme vám, bratří, ve jménu Pána Ježíše Krista, abyste se stranili každého bratra, který vede zahálčivý život a nežije podle naučení, která jste od nás převzali. Sami přece víte, jak máte žít podle našeho příkladu. My jsme u vás nezaháleli ani jsme nikoho nevyjídali, ale ve dne v noci jsme namáhavě pracovali, abychom nikomu z vás nebyli na obtíž. Ne že bychom k tomu neměli právo, ale chtěli jsme vám sami sebe dát za příklad, abyste se jím řídili. Když jsme u vás byli, přikazovali jsme vám: Kdo nechce pracovat, ať nejí! Teď však slyšíme, že někteří mezi vámi vedou zahálčivý život, pořádně nepracují a pletou se do věcí, do kterých jim nic není. Takovým přikazujeme a vybízíme je ve jménu Pána Ježíše Krista, aby žili řádně a živili se vlastní prací. (2 Te 3, 6-12)

Požadavky na evangelistu

Přivádění ztracených duší ke Kristu je nejvznešenějším a nejsvětějším zaměstnáním na zemi.

Radujte se s radujícími, plačte s plačícími

Pavlova výzva radovat se s radujícími a plakat s plačícími (Ř 12,15) se týká dvou základních lidských emocí - radosti a zármutku. Už jen na základě tohoto textu můžeme směle tvrdit, že projev emocí k životu křesťana bezesporu patří. Tento text však jedinečným způsobem ukazuje na pozitivní a zřejmě i nenahraditelnou roli projevených emocí v situaci, kdy se ocitneme v blízkosti člověka, který prochází nezměrnou radostí či bolestí. Právě v takových situacích jsou slzy radosti nebo bolesti jediným přiměřeným způsobem, jak druhému člověku projevit svou účast a lásku.

Kritizovat a být kritizován

Už jen, když se dívám na ta slova, tak mi je nepříjemně. Mám je spojené s negativními pocity. Ale když se na chvíli zastavím a uvažuji, co v mém životě způsobila kritika, tak se ten pocit začíná pozvolna měnit. Musím uznat, že mě často kritika donutila přemýšlet nad mnohými věcmi i sama nad sebou; posouvala mě dál. Nebýt kritiky, tak bych ustrnula v mně pohodlných pozicích a nechtělo by se mi nic měnit.

Gedeonovo povolání

Když přemýšlím o službě Bohu, občas se mi vybaví moje obava, můj strach. Když se do toho a onoho pustím, jak to dopadne? Dokážu to, nebo nedokážu? Spolehnu se na svého Pána? O slovo se začne hlásit můj dotěrný návštěvník - strach ze selhání. „To nezvládneš", našeptává.