Domů > Rozhovory > Prosil jsem oranžisty, aby nepochodovali

Prosil jsem oranžisty, aby nepochodovali

V srpnu 2012 vyšel zpravodaj německé stanové misie v nové podobě a v novém formátu. (Má název Missio, vychází několikrát ročně a naši kazatelé jej dostávají ve sborové poště.) Souvisí to nejen s potřebou doby, ale svým způsobem i s novým rozdělením práce, kterou po řadu let konal bratr kazatel Wilfried Bolay. V Komisi pro evangelizaci při Centrální konferenci Německo jsme řešili ještě s bratrem Bolayem otázku, jak by se dala jeho práce zefektivnit. V roce 2010 se vedoucím stanové misie stal bratr Hans-Martin Kienle. A loni se sekretářem pro evangelizaci stal bratr kazatel Barry Sloan, který je zároveň teologickým vedoucím stanové misie (Zeltmission). Do konce června byl kazatelem farnosti v Chemnitz, kam přišel z irské Metodistické církve jako misijní partner. S manželkou Gillian mají dvě děti – Michaele a Megan. Narodil se před 46 lety v Belfastu, v Severním Irsku a prožil spoustu konfliktů, které se označují jako náboženské, ale jejich pozadí je jednoznačně národnostní. Katolíci jsou Irové a protestanti jsou Britové (Angličané).

Při příležitosti zasedání komise v říjnu v Německu jsem se bratra Barryho zeptal, zda ho mohu představit také v našem zpravodaji Okusdál. Všechny nás on i Hans-Martin Kienle pozdravuje.

Barry, co považuješ za svůj úkol v Německu?

Chci podporovat sbory i jednotlivce při plánování a uskutečňování jejich misijních a evangelizačních projektů. Všichni lidé přece hledají štěstí. Chci jim pomoci nasměrovat je k Bohu, aby v něm našli svou jistotu a důvěru. To pro ně znamená vydat se novou cestou. Ale zároveň to je i pro církev výzva, aby s lidmi vyšla tou novou cestou. Proto chci lidem pomáhat, aby hleděli víc ven z církve a našli ty své úkoly, které jim Bůh připravil.

Myslíš, že budeš moci účinně pomáhat Němcům, když přicházíš z docela jiného prostředí?

V Německu působím od roku 1998 a myslím, že mohu uplatnit mnoho ze svých irských zkušeností i ze svého studia komunikace a mezikulturních vztahů.

Narodil jsem se v době, kdy vrcholilo národnostní napětí v Irsku. Můj otec bojoval proti katolickým teroristům a nechybělo mnoho, abych se také stal teroristou. V sedmnácti letech jsem však řešil mnoho existenciálních otázek a hledání odpovědí jsem začal v metodistickém kostele, kde mne rodiče nechali pokřtít. Bylo tam deset starších žen a já. Pak jsem šel do sousedního sboru (Elim) a tam jsem pochopil, že moje otázky mají řešení v Bohu. Toho večera jsem vydal svůj život Pánu. Pozoroval jsem, že se můj život začal okamžitě měnit. Druhého dne ráno jsem to vyprávěl svým třem kamarádům a oni se mi vysmáli. Ovšem Bůh chtěl jinak – šli se mnou do shromáždění a uvěřili také. To byl jeden z mnoha zázraků, které jsem prožil. Kdyby se nestali křesťany, bylo by to pro mne tvrdé.

Stal ses vlastně budovatelem mostů mezi lidmi.

Nabyl jsem ve sboru řadu zkušeností, uposlechl volání stát se kazatelem a po čase jsem se dostal do malého sboru na hranicích s Irskou republikou. Obec byla rozdělena na katolíky a protestanty. Nebezpečné to bylo, když se v metodistickém kostele měla konat tradiční bohoslužba radikálního oranžského řádu. Odtud měli oranžisté vyrazit na pochod katolickou částí města. Katolíci ohlašovali mohutné protesty. Prosil jsem oranžisty, aby nepochodovali. Pořád jen slibovali, že se rozhodnou po bohoslužbě. Byl jsem hodně rozrušený a nakonec jsem se rozhodl, že nechám mluvit jen Bibli. Kázal jsem na text Filipským 1,27: Jenom veďte život hodný Kristova evangelia, abych viděl, až přijdu (...), že zakotveni v jednom Duchu vedete jednou myslí zápas ve víře v evangelium.

Oranžisté nepochodovali. Z Boží milosti jsme v tomto světě vybudovali kousek Božího království. Zklamáni byli mnozí zástupci médií, kteří se vydali na dlouhou cestu, aby filmovali nepokoje. A ono se nic nestalo.

Do srpnového zpravodaje Missio jsi vložil obrázek Alaina Auderseta ukřižovaného Krista se široce rozpaženýma rukama. Co tím chceš říct?

Ten obrázek vyjadřuje úžasnou Boží lásku. Ježíš těma rukama říká: Takhle veliká je Boží láska k tobě. To je přece dobrá zpráva tomuto světu. A tu chceme nést.

Děkuji za rozhovor
Josef Červeňák