Domů > Téma měsíce > Práce, čas a odpočinek

Práce, čas a odpočinek

Čas patří k nejzásadnějším tématům ve světě práce. Bez vědomí rozměru času bychom nemohli plánovat, hospodařit, ani utvářet kulturu jako takovou. Mnozí přesto neprožívají čas jako rozumně rozvrženou dobu, požehnaně naplněnou prací k zajišťování věcí životní potřeby a nezakoušejí jej ani jakožto čas k životu. S vědomím, že čas je důležitou součástí pracovního procesu, zeptali jsme se některých pracovníků v církvi i mimo ni, jak se s časem a svou každodenní prací vůbec vypořádávají oni.

Konkrétní odpovědi neuvádíme všechny, vybíráme jen některé. Ze všech odpovědí jsme však zjistili to, že svůj pracovní den si plánují vesměs všichni dotázaní, více či méně detailně. Méně jednoznačné už je to se stanovováním cílů nebo s delegováním práce. Zvlášť u přenechávání úkolů jiným (spolu)pracovníkům, asi polovina dotázaných přiznala, že je co zlepšovat. Průměrná délka pracovní doby se u jednotlivých dotázaných liší, od něco víc než 8,5 do 12, průměr všech odpovědí se pohybuje kolem 10 odpracovaných hodin denně. Další konkrétní odpovědi na shrnované i neshrnované otázky si přečtěte sami.

Plánujete si svůj pracovní den nebo řešíte věci tak, jak přicházejí?

  • Mít rozplánovaný pracovní den je hezká představa, ale... Jako novinářka sice o některých událostech vím předem, většina se jich na mě navalí nečekaně, takže nějaké plánování nepřichází v úvahu. Někdy nedělám dvě hodiny nic, jindy řeším čtyři věci najednou.
  • Bez diáře neudělám ani krok, protože můj pracovní čas je dán neustálými schůzkami s klienty, navíc pracuji na třech různých místech a mám široký záběr. Snažím se být v plánování důsledný, ale s mojí povahou s tím stále bojuji. Jsem typický chaotik se sklony k dennímu snění, proto „nutím své tělo ke kázni" a místy se mi to i daří.
  • Svůj den si plánuji. Pro nahodilé události si ponechávám jistou časovou rezervu, ale často to netrefím a potom se plán hroutí a hroutí. V tomto procesu destrukce se snažím udržet priority, když už nelze stihnout všechno.

Máte stanovené cíle, kterých chcete dosáhnout, a snažíte se o jejich naplnění? Můžete uvést nějaký příklad?

  • Mám cíl chodit včas na ranní porady, ale teď v létě se mi to moc nedaří :-).
  • Cíle mám jak dlouhodobé tak krátkodobé. Pracovní - např. přestavět a zateplit sklad do letošní zimy. Uvést na trh nové oblečení s naším logem atd. Církevní - udělat příští Alfy tak, aby naši hosté našli cestu ke Kristu i do sboru.
  • Víc než na dosahování cílů jsem nastaven na Boží vedení.
  • Některé cíle jsou pracovní, jiné sportovní a ještě mám i jiné cíle. Cíle pracovní jsou např. udržet vyrovnaný rozpočet, zajistit potřebný kvalifikovaný personál nebo získat chybějící finanční prostředky. Cíle sportovní si určuji na počátku sezony. Ostatní moje cíle už nejsou tak precizně definované. Přece jenom rozvoj ve vztazích i růst ve víře má hodně nahodilých činitelů.


Umíte delegovat práci? Jaké konkrétní činnosti delegujete?

  • Umím, ale pohodlnější je udělat si to sama.
  • Myslím, že mi to nedělá problém, je to i tím, že se nepovažuji za všestranně obdarovaného.
  • Moc neumím, učím se to. Pomáhá mi v tom moje klesající výkonnost.
  • Ne, příliš neumím. Spoustu věcí si radši udělám sám. Zároveň nemám na koho delegovat.
  • Učím se to. V práci je to jednodušší než doma. Máme sice s manželkou snahu rozdělit určité domácí práce mezi všechny členy rodiny, ale rodina není firma. Takže v lásce se navzájem zastupujeme, přebíráme odpovědnosti druhých až se někdy stane, že někteří jsou doma přetíženi a druzí využívají náš byt jako hotel. To potom následuje pro někoho bolestné „narovnání vztahů".
  • Obecně to vnímám jako velice důležité. Nemám problém s tím přepustit práci druhým (tam, kde je k tomu ochota). Mám problém s průběžným povzbuzováním a péčí o ty, kteří práci přebírají.


Kolik hodin denně pracujete?

  • Nejsem zaměřen na čas, ale na úkoly a potřeby. Někdy to je 20 hodin, někdy 5.
  • Z jedné strany viděno pracuji bez přestání (nemohu z hlavy dostat myšlenky na své „pracovní" věci, neboť jsou zároveň i mým soukromým životem - tak se vprostřed noci vzbudím a jdu si napsat kostru kázání, článku, či musím vyslat nutkavou modlitbu... a na druhou stranu „v pracovní době" v úředních hodinách v kanceláři si mohu klidně, vím já, zašívat batoh - na což jsem neměl čas ve svém „osobním volnu".

Máte dojem, že děláte činnosti, které neovládáte a kterým nerozumíte? Například?

  • Ne. Ve škole mě naučili psát i číst, nic dalšího k práci novinářky nepotřebuju :-).
  • V práci to minimalizuji. Nejméně rozumím církvi jako instituci. Co je v církvi možné, je ve světě nemožné. Nerozumím tomu, proč to tak je, ale přesto věnuji svůj čas a energii sboru a lidem v něm v naději, že Bůh bude jednat.
  • Ano, skoro pořád, například účetnictví, pastoraci, přípravu kázání, bohoslužeb, výklad biblických textů, vyučování - proto jsem se rozhodla studovat teologii, abych to napravila.
  • Nesnažím se dělat to, čemu nerozumím.
  • To tedy nemám. Buď jsem příliž sebevědomý nebo je to pravda. Nepamatuji si, že bych (vyjma začátků) dělal v životě něco, čemu bych dlouhodobě nerozuměl. To bych s tím asi seknul.

Co Vás ve Vašem zaměstnání (práci, službě) baví nejvíc a co naopak nejméně?

  • Nejvíc mě těší chodit do terénu a sbírat informace přímo v místě dění, bývá to akční.
  • Hlavně společně s lidmi objevovat, jak žít s Bohem. Velmi mě těší studium. Nebaví mě, když musím lidi do něčeho nutit.
  • Nejvíc mě baví budovat sbor jako organismus, nejmíň mě baví dělat zábavu pro lidi.
  • Líbí se mi pestrost toho, co dělám, nerad řeším reklamace.
  • Čím jsem byl, tím jsem byl rád. Nevím, jestli to není vada. Baví mne správa církve. Děsně rád kážu. Rád ve farnosti i něco manuálně udělám.
  • Nejvíc mě baví práce s mládeží, asi. Je to dennodenní výzva.Baví mě studovat teologii. Baví mě terapie klientů a komunikace. Baví mě hledat řešení problémů lidí a pomoci jim definovat a postupně naplňovat cíle, které si stanoví, otevírat lidem jejich sebepoznání. Nejméně mě baví papírování kolem, hlavně statistika a kontrolování, to bych opravdu rád delegoval na někoho jiného.
  • Nejvíce mě baví setkávat se s lidmi, kteří mají co dát, mají tah na branku, mají energii, mají humor, mají nadhled, mají přehled, mají Ducha. Otravuje mě jednání s bezduchými kariéristy, pokrytci a jinými chudáky. Je to jen ztráta času a pokud to není profesně nutné, takovým lidem se vyhýbám.
  • Nejvíc mě baví kázat hledajícím a začátečníkům ve víře. Nejmíň mně baví kázat těm, kteří už všechno ví, včetně toho, že podle kázaného stejně žít nejde.
  • Baví mě většina věcí, nejvíc poznávání nových věcí a také lidí - autorů, studentů, a nejmíň právě ty úřední náležitosti, jako jsou různé žádosti a jejich vyřizování.

Jak často a jakým způsobem odpočíváte?

  • Odpočívám tak, že dělám něco jiného než předtím. Čas od času si přečtu detektivku nebo jdu na procházku (výlet) nebo si pozvu někoho na návštěvu a popovídáme si.
  • V práci odpočívám tím, že kombinuji různé druhy práce. Po práci rád jezdím na kole a mám rád sport obecně, večer čučím na TV (zprávy, pak to chvíli přepínám a vypnu...) a při tom povídám s rodinou. dva týdny za rok mám dovolenou s rodinou.
  • Můj nejoblíbenější odpočinek je 20 minut v leže po obědě. Tím si pravidelně prodlužuji pracovní den nejméně o 50 procent.Sport aktivní i pasivní, cestování a získávání informací.
  • Odpočívám u počítače, v metru, a s dítětem.
  • Čistím si hlavu na sezeních se supervizním psychoterapeutem, je to nutné, ale i mě to baví. Rád spím. Jinak se odreagovávám fyzickou prací, nyní hlavně kolem domu a na zahradě. Pak mám hromadu dalších zájmů, na ně nemám ale většinou dost času.
  • Odpočívám operativně, když to vyjde,  preventivně, když je chvilka. Odpočívám aktivně v přírodě i pasivně doma na gauči.
  • Mám-li být upřímný, pak skoro vždy, když jsem mimo centrum Prahy. Mám moc rád přírodu. Jsem rád občas sám. Také docela rád manuálně pracuji.

Všem odpovídajícím srdečně děkujeme za čas, který si na vyplnění ankety udělali.

redakce