Domů > Recenze > Pozitivní výzva teologie uzdravování

Pozitivní výzva teologie uzdravování

Velká hodnota zážitku uzdravení pro duchovní život křesťana i pro jeho misijní působení je důvodem pro hledání teologie uzdravování, tedy obecného modelu Božího uzdravování, z něhož by bylo patrné, za jakých podmínek k uzdravení dochází a jaké jsou způsoby, jak toto uzdravení získat.

Především pro faráře, kazatele a ostatní církevní pracovníky jsou teologie uzdravování náročným tématem. Někteří rychle a nekriticky přijímají myšlenky různých „uzdravovatelů" v naději na získání hodnoty, kterou by uzdravení Božím zásahem mohlo přinést tělu i duchu, jiní hledí na teologie uzdravení od počátku s podezřením jako na nebezpečí pro hloubku evangelijní zvěsti. Tyto osobní preference a předpoklady samozřejmě nelze přehlížet, ale je možné informovat o teologiích uzdravení natolik fundovaně a podnětně, aby to přineslo zásadní obohacení na všech stranách.

Přesně to se podařilo Pavlu Hejzlarovi. Na jednom místě své nové knihy píše: „Chceme naslouchat tomu, co protagonisté uzdravování říkají, místo toho, abychom jejich názory ukvapeně odmítli jako neosvícené. Ačkoli Ježíš, obecně vzato, učil, že je třeba bližnímu prokazovat dobro, jeho vlastní reakce na nemoc byla zcela duchovní povahy. Z toho důvodu považujeme upřednostňování uzdravení vírou před lékařskou péčí tak, jak o tom čteme u těchto protagonistů, za pozitivní výzvu, abychom mobilizovali své duchovní zdroje místo toho, abychom šli s davem, který bez přemýšlení svěřuje péči o nemocné zdravotníkům. Učení o víře je užitečné přinejmenším v tom, že nabádá k přijetí zodpovědnosti za vlastní blaho. Znamená to, že s nemocným se jedná jako s osobou, místo toho, aby byl vzat do nemocnice tak jako porouchaný vůz do opravny."

Takových myšlenek je v mimořádně zdařilé knize „Dva přístupy k Božímu uzdravení" mnoho. Pavel Hejzlar, absolvent Evangelické teologické fakulty UK a kalifornského Fullerova teologického semináře a v současné době farář v Chebu, se soustředil na čtyři významné křesťanské postavy: Fred Bosworth, Kenneth Hagin, Agnes Sanfordová a Francis MacNutt mu posloužily jako typy, reprezentující různé teologie uzdravování. Na nich pak velmi precizně a přehledně ukázal přednosti i slabosti těchto teologií. Nevyhnul se ani shrnujícím komentářům a vlastnímu hodnocení. Podrobný a chápající rozbor těchto čtyř teologií uzdravování spolu s Hejzlarovými vlastními úvahami tak vytvořily velmi inspirující a teologicky hlubokou, byť poněkud náročnou knihu. Nikoho, kdo napříště bude vynášet pozitivní nebo negativní soudy o „uzdravovatelích" a jejich aktivitách, aniž by znal Hejzlarovu knihu, nebude možné brát vážně.

Pavel Hejzlar, Dva přístupy k Božímu uzdravení, Emet 2010, 284 stran

Zdeněk Vojtíšek,
původně pro Bránu 11/2010, použito se svolením autora