Domů > Svědectví > Na začátku byla kniha

Na začátku byla kniha

Jojo, tak to chodí. Ve dvaceti uděláte něco, za co ve čtyřiceti zaplatíte J. Ve dvaceti jsem začala načítat knihy pro zvukovou knihovnu a o dalších dvacet let později sedím u počítače a trápím se tím, že jsem ve slabé chvilce Aničce slíbila napsat svou zkušenost s načítáním a s tím, jak se mi přihodilo, že jsem uvěřila. No, úplně jednoduše! Já se k víře prostě pročetla.

Ach ano, vím, tohle krátké konstatování asi stačit nebude. Jenže jak to rozvést? O čem vlastně vyprávět? Říká se, že cesty Páně jsou nevyzpytatelné. Je to tak. Každý potřebuje k uvěření něco jiného. Někdo byl ve víře vychován, někdo uvěřil na základě svědectví, já potřebovala přijít k víře sama ve společnosti knih.

Nebyla to krátká cesta, ale byla krásná! Obohacující, objevná a dobrodružná. Je zvláštní, jak mě knihy provázely od dětství. Pamatuji si, jak jsem v první třídě měla pocit, že se učíme číst moc pomalu a jak jsem slabikář četla dopředu. I to, jak mi krátké příběhy připadaly dobrodružné, dodnes si vybavuji ten o špačkovi. Pamatuji si, jak jsem v pololetí v první třídě jela s tatínkem do města a sama jsem si mohla v knihkupectví vybrat za vysvědčení knihu. Vybrala jsem si Kvak a Žbluňk jsou kamarádi a dodnes ji mám ve své knihovně. Pamatuji si, jak jsem o prázdninách v první třídě šla poprvé do knihovny a půjčila si sedmnáct knížek a jak jsem byla unešená z toho, kolik příběhů bylo napsáno, a jakou lítost jsem cítila kvůli tomu, že je nikdy nestihnu všechny přečíst. Dodnes jsou knihy mým největším koníčkem a vášní.

Knihy mě učily poznávat svět a později mě učily poznávat Boha. Vždycky jsem se snažila, aby v mé knihovně měla zastoupení beletrie, poezie, divadelní texty, kroniky, oblíbení autoři. Četla jsem vždycky a hodně. A dopředu mě hnalo něco, co jsem stále nenacházela. Možná odpověď na to, kým jsem, jaký je můj úkol na tomto světě, proč tu jsem. No a pak jsem odmaturovala a začala pracovat v divadle. Měla jsem tu práci moc ráda, ale pořád mi něco chybělo. A ve chvíli, kdy jsem snad nejvíc podléhala tomu, že nevím, co tu dělám, potkala jsem osobu, která mě velmi ovlivnila pro celý můj příští život. Má velká přítelkyně Jana Červeňáková přišla hledat nové načitatele pro zvukovou knihovnu a já se po dlouhém váhání, jestli „na to mám", rozhodla to zkusit. Nějakou dobu mi trvalo, než jsem našla odvahu jí zavolat a nabídnout svůj hlas. Nejsem herečka a bála jsem se odmítnutí, ale ve chvíli, kdy jsme se sešli a já dostala první knihu na načtení, šlo všechno jako na drátkách. A můj život se změnil. První díl Letopisů Narnie jsem načetla za jedno odpoledne, hned jsem načetla další díly, a tím okamžikem se přede mnou otevřel nový svět literatury. Dodnes si myslím, že mi Janu do cesty poslal Bůh. A jsem přesvědčená, že mě provází stále. Těžko se o tom mluví po tolika letech. Načtených knížek je několik desítek a z každé z nich jsem si odnesla kousek své víry. „Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh." Tenhle verš patří trvale mezi mé nejoblíbenější a pro sebe a svou cestu víry bych ho mohla parafrázovat na „Na začátku byla kniha..."

Petra Nedvědová