Domů > Reportáže > Měl jsem tam vůbec jet?

Měl jsem tam vůbec jet?

Na konferenci mládeže v Praze jsem jel s očekáváním, co mi přinesou prakticky zaměřené semináře na téma evangelizace. Přijel jsem asi jako poslední člověk v pátek a hned, jak zjistili, že jsem tam, už po mně chtěli znělku AMM. To mi ale nikdo před odjezdem neřekl, že si ji mám zabalit s sebou, takže jsem nemohl vyhovět. Názvy seminářů, ani jejich vedoucích mi nic neříkali, tak jsem si začal říkat, jestli jsem vůbec měl jet.

V sobotu jsem ještě stále nebyl rozhodnutý, na který seminář půjdu, tak jsem nakonec zůstal v tom velkém stanu, protože jsem se nechtěl ztratit někde v areálu při hledání jiných seminářů. Ne že by místa pro semináře byla špatně označená, ale Jižní Moravan, který jde z Florence na Hlavní nádraží dvě a půl hodiny, si jakýkoliv výlet po Praze, i když jsou to jen Horní Počernice, dobře rozmyslí.

Hned po začátku semináře ve velkém stanu byla sháňka po někom, kdo to umí s technikou. Moji milí kamarádi mne přihlásili, tak jsem strávil první seminář u cizího notebooku a promítal.

Na druhý blok jsem si řekl, že nebudu riskovat ani nyní, a zůstal jsem opět ve velkém stanu. Opět mi dali notebook a sdělili mi, co mám promítat. V tomto semináři jsem si prakticky zkusil říkat evangelium a dozvěděl se, že by mělo být hlavně o Bohu, ne o mně, že by nemělo nudit a že neškodí si dobře promyslet i natrénovat, co budete říkat. Jeden nikdy neví, kdy se ho kdo zeptá.

Na první část odpoledne jsem byl přihlášen do dramatického semináře své mamky, jelikož jsem jí měl dělat technika. V rukou jsem měl notebook. Mamka začala seminář modlitbami, při kterých byl celý ten malý stan naplněn Boží přítomností a já najednou věděl, že, ač jsem si myslel cokoliv, tam patřím a že jsem na té konferenci měl být. Byl to duchovní zážitek, pro který jsem si přijel, a tak jsem byl spokojen.

Seminář se trochu natáhl do druhého bloku odpoledních seminářů. Když skončil, šel jsem se podívat, jak jinak, do velkého stanu a dostal do ruky, jak jinak, notebook, abych zase něco promítal.

Konference se mi líbila. Bůh mi odpověděl na první otázku, která mne napadla při příjezdu, odpovědí: „Ano, máš tu být.“ Vyzkoušel jsem si říkání evangelia a potkal spoustu mladých lidí, které jsem nikdy v životě neviděl. Takže jestli se ptáte, jestli bych tam jel znovu, ano, jel.

Tomáš Kostka, Mikulov

PS. Všechno to promítání obnášelo jen několik kliků myší a sezení u notebooku. Za obsluhu techniky patří zasloužený dík Tomáši Urbánkovi, který ji měl na starosti a odvedl dobrou práci.

Další fotografie z akce naleznete na stránce mládeže http://www.mmladez.cz/foto/?album_id=222.

Příbuzné články