Domů > Recenze > Jiří Mrázek, Zjevení Janovo

Jiří Mrázek, Zjevení Janovo

Zjevení je nejtajemnější kniha Nového zákona, výkladů nemáme nikdy dost. Tak přivítejme další v řadě. Každý, kdo v poslední době studoval na Evangelické teologické fakultě v Praze, si jistě vybaví autora a jeho „ježíšovský" smysl pro humor. Zůstává mu věrný i v této knize.

Je to takový ten výklad, který se snaží držet střízlivého zdravého rozumu, pokud je to možné. Můžeme ho zařadit do kategorie teologických výkladů, které nevnímají Zjevení jako „přesný jízdní řád" budoucích světových událostí. Jeho střízlivost, humor a moudrost mohou působit jako studená sprcha na příliš senzacechtivé emocionální čtenáře Zjevení.  Ale na rozdíl od jiných výkladů takového ražení, nedrží se při zemi až moc. Neomezuje se na pitvání jednotlivých symbolů, neodřezává Zjevení od jeho úlohy - být aktuálním poselstvím, které směřuje od dneška k budoucnosti.

Nejprve se snaží dát Janovu symboliku do souvislosti s jeho vlastním světem: dobovou politickou situací, pronásledováním církve, náboženskou atmosférou. Co tehdy církev zažívala? Co asi Jan v myšlenkách řešil? To je to první kukátko, skrze které bychom se měli podívat. Zároveň ukazuje na to, že se schémata dějin opakují, že Zjevení vlastně poskytuje trefnou analýzu lidstva jako celku. Je poznat, že tuto vlastnost velmi oceňuje - a někdy se nápadně odlišuje od jiných pojetí tím, jaký na to klade důraz.

Janova symbolika podle jeho mínění vyjadřuje schémata - toho, co se na světě dělo a děje a jak se to asi jednou vymkne z rukou a přeroste v katastrofu, kterou nelze přežít (v tradičním slova smyslu). Mrázek oproti jiným výkladům zdůrazňuje kolektivní lidskou vinu v běhu událostí. Ale stále tu zůstává povědomí o tom, že zároveň jde o Boží varování, Boží trest a zjevení Boží moci. Pevně trvá na tom, co v dnešní době špatně vnímáme - že Zjevení bylo napsáno jako povzbuzující kniha, která měla dodat odvahu pronásledovaným křesťanům.

V některých místech Zjevení, která se tradičně považují za nějaký budoucí děj,  Mrázek jako by říkal: Ne, tady se vize dívá do minulosti a přítomnosti, spíše se analyzuje, než předpovídá, ukazuje se z Božího nadhledu, jak to na Zemi chodí dnes a denně. Mnohé katastrofické Boží tresty, míní Mrázek, ani Bůh nemusí způsobovat, lidé si je způsobují sami. Tady je jasně znát, že patří do doby postmoderní, ovlivněné strašným 20. stoletím, vnímající ekologické problémy.

Ale není třeba se děsit, celek vůbec nepůsobí temně a ponuře. To všechno prokládá okouzlujícím jemným humorem. Poukazuje na ironii, která se v ději Zjevení často objevuje; tu a tam přejde do hovorového jazyka, aby s humorným nadhledem aktualizoval to, co čteme: Ale pro všechny, i pro ty Laodikejské, platí, že kdo mu jen na prstíček, na dva prstíčky otevře, k tomu se Kristus vnutí na večeři (s. 63).

Na začátku člověka zaujmou nesmírně trefné a objasňující postřehy ohledně apokalyptiky jako celku, navíc půvabně a čtivě vyjádřené. Jsou plné porozumění apokalyptice jako literárního žánru, jako způsobu oslovení. Můžeme v nich rozpoznat vcítění do nálady oné doby a situace. Upozorňuje například na pocit bezmoci, který v Janových dobách křesťané zažívali, a jak to Zjevení zohledňuje. Nebo na vizuální stránku, specifické popisy vizí. A zároveň vtipně dokazuje, nakolik nerealistické obrazy a výjevy se tu ve skutečnosti popisují; stačí jen si je důsledně představit: ...ani Dürer by nedokázal na jeden obraz nakreslit člověka, kterému vychází z úst meč, aniž by se dojmu přerostlého mravenečníka vyhnul (s. 29). Nechce se tím Janovi vysmívat, ale vyzdvihnout jeho literární záměr a schopnosti.

Sympatickým rysem je to, jak Mrázek nakládá se zvlášť obtížnými oddíly, které se mohou vykládat všelijak: než předloží svůj vlastní výklad, vyjmenuje, na jaké  možnosti výkladu přišli během dějin církve jiní.

Samozřejmě, i tento autor má své oblíbené perspektivy, o kterých by se dalo diskutovat, nebo by se jim přinejmenším vykázala skromnější pozice. Ale jako celek je jeho výklad Zjevení skvělé dílo, určitě přispívající k porozumění Bibli (a ne naopak).

Jana Daněčková