Domů > Rozhovory > Důchodce, podnikatel a misijní koordinátor

Důchodce, podnikatel a misijní koordinátor

Ačkoli ho rodiče brávali do kostela, do 40 let neměl s Pánem Ježíšem živý vztah. Víc než deset let je aktivním důchodcem a koordinuje spolupráci evropských a amerických metodistických sborů v projektu In Mission Together (V misii společně). Dick Arnold navštívil v listopadu již podesáté Českou republiku. Rád zodpověděl několik otázek.

 

Jak jste se dostal ke své práci koordinátora v programu In Mission Together?

Když jsem šel do důchodu, požádala mne GBGM (Světová metodistická misijní rada) o spolupráci při kontaktech do střední a východní Evropy. Do té doby jsem jen slyšel, že v Praze existuje nějaký superintendent Červeňák. Přiletěl jsem tedy do Prahy, setkal se s ním a druhý den odjel do Plzně a setkal se s farářkou A. Procházkovou. Dozvěděl jsem se o snu lochotínského sboru. Sbírají finance, plánují stavbu modlitebny. Primátor pomohl zařídit sboru pronájem místa na 99 let. Viděl jsem, že tam Bůh pracuje.

V Lochotíně padla otázka: Lze mít v USA partnerský sbor? Odpověď: Ano, proč ne? – Jak se můžeme na tom partnerství podílet? – Můžete svědčit o životě s Kristem, máte zkušenosti z doby komunismu a můžete se modlit za lidi v Americe. Vrátil jsem se do USA a zakrátko vznikl program In Mission Together.

 

Kde jste svou práci začali?

První partnerské sbory jsou z České a Slovenské republiky. Zvláště se zapojovaly sbory v Texasu. Zpočátku jsme totiž v amerických sborech hledali lidi mj. s původem z Československa. Později jsme našli i partnery pro sbory v Polsku, Maďarsku, Srbsku, Bulharsku, Makedonii. Dnes máme 45 partnerských sborů.

 

Jaké máte aktuální plány pro svou práci?

Minulý týden bylo rozhodnuto o partnerství pro Rumunsko. Tam totiž působením korejské metodistické církve vzniklo několik sborů, které byly nyní připojeny k bulharské ECM. V plánu máme rozvoj této spolupráce. Partnerský sbor je z Ohia.

 

Z čeho máte v poslední době radost?

V Makedonii jsem nedávno slyšel vyprávět příběh o rodičích, jejichž dospívající syn odjel do USA a tam zůstal po autohavárii ochrnutý. Rodiče se za ním vypravili. Nikoho tam ale neznali ani oni, ani jejich syn. Nakonec se setkali s lidmi z metodistického sboru, kteří se o mladém Makedonci doslechli a rozhodli se mu pomáhat. Našli mu bydlení, poskytli auto, jídlo, dali mu svou lásku. Na rodiče to nesmírně zapůsobilo. Začali chodit do sboru, jeden z nich se dal pokřtít (druhý z rodičů už pokřtěný byl). Otec se vrátil do Makedonie. Musel prodat nějaký majetek na zaplacení léčby. Chtěl také nějak ocenit to, čeho se jim dostalo. Když se dozvěděl o možnosti partnerství v rámci In Mission Together, byl nadšen. Sbor v Texasu teď chce navázat bližší kontakty se sborem v Makedonii.

 

Jakým způsobem koná misii sbor, do kterého patříte vy?

V našem městě je univerzita, tedy hodně studentů. Mnozí přicházejí na bohoslužby. Když přijdou, rodiny ve sboru nabídnou, že si studenta na dobu jeho studia „adoptují“. Chodí k nim na jídlo apod.

Kazatel mívá také pravidelné služby na studentských kolejích. Navíc studenti občas pořádají různé párty. Zvlášť po sportovních aktivitách. Sbor nabízí, že po takové párty mohou přijít do sboru na snídani. Tak se s nimi mohou členové sboru seznámit. 80 % nových lidí přichází do sboru na osobní pozvání členů.

 

Máte pro nás nějakou radu, jak oslovit lidi kolem nás?

Spřátelte se s nimi, navažte dlouhodobější vztah, seznamte je s Kristem. Oni nás přece čtou jako Bibli. Tu papírovou třeba vůbec neznají, ale nás „číst“ mohou. A také to dělají.

Dick Arnold