Domů > Reportáže > Česko-anglicky nebo anglicko-česky?

Česko-anglicky nebo anglicko-česky?

Přestože jsme měli naplánovanou rodinnou dovolenou, kterou jsme chtěli strávit někde na horách, dali jsme přednost campu a vůbec nelitujeme!!! (V Sedlčanech máme chalupu a o campu jsme se dozvěděli náhodou.)

Zpočátku jsem se trochu obávala, jak se naše dvě děti a neteř do campu pořádaného křesťanským společenstvím začlení, jak uspějí v rámci biblických hodin, protože děti ani já nejsme věřící. Ale hned po prvním dni se obavy rozplynuly a děti nasávaly přísun všech informací. S velkou chutí a nadšením absolvovaly všechny výukové hodiny dopoledne, všechny aktivity v odpoledních i večerních hodinách, sobotní výlet... Měli jsme je v začátečnících, mírně pokročilých i v pokročilých, takže jsme vlastně měli informace napříč celým campem, znali skoro všechny lektory a připadali jsme si, jako když sami patříme mezi kurzisty.

Hned první den přišly děti odpoledne velmi zvesela a dlouze nám vyprávěly, co zažily, jak probíhala výuka angličtiny, biblická hodina, o všech amerických lektorech, o tom, jak jsou všichni milí, usměvaví, veselí, jak nádherně zpívají, jak se k nim pěkně chovají. Skoro se překřikovaly, když ze sebe „sypaly" své dojmy. Skoro jsme je nepoznávali. Hrozně stály o to, abychom se šli s manželem druhý den podívat na americký večer do místního kostela. Já jsem moc nechtěla, protože moje angličtina není nejlepší a při představě, že na mne někdo promluví anglicky, bude trapas. Když přišli milí lektoři s upřímným úsměvem na tváři a děti se rozhodly, že nás musí představit, tak jsem se lehce orosila.pokračování na vnitřní straně obálky
Sesumírovala jsem si větu, že se omlouvám, ale že moc neumím anglicky, a oni se hrozně smáli, že oni česky neumí vůbec! A tak jsem začala bez ostychu konverzovat. V rámci možností jsme v průběhu volných aktivit probrali různá témata.

Úterní večerní program nás přenesl takřka do amerického filmu. Všichni jsme žasli, jak lektoři nádherně zpívají a jakou vytvořili báječnou atmosféru. Děti mne zaúkolovaly, abych hodně fotila a točila, takže po návratu jsme měli camp doma v obývacím pokoji a vše vyprávěli dlouho do noci ještě babičce.

V tomto duchu se odvíjel celý týden. Děti chodily každý den nadšené, veselé, s novými zážitky, se spoustou drobných dárečků v podobě přívěšků a náramků, které jsme nosili i my dospělí. Každý večer říkaly, jak se těší na ráno. Po celý týden se u nás doma nemluvilo o ničem jiném než o campu. Musím říct, že campem jsme byli zasaženi i my dospělí, vnesl nám do dovolené velmi příjemnou a milou atmosféru. Děti byly jak vyměněné a my to vše s chutí podporovali.
Syn, v rámci nějaké soutěže, vyhrál CD s písněmi, které zpívají lektoři, takže jsme si ještě užívali vyprávění podbarvené krásným zpěvem (děti už je mají překopírované i v MP3!!!).

Neteř si už začala s dvěma lektory dopisovat prostřednictvím e-mailu, takže to vypadá, že campem budeme žít i v průběhu roku.

Touto cestou chci poděkovat všem, kteří se podíleli na výuce, i organizátorům celé akce. Vše bylo bezvadné. Jediné co bychom na campu chtěli příští rok změnit - no přeci prodloužení na 2 týdny ?!

Všem přejeme hodně zdraví. A těšíme se na příští camp.

Piruchovi